RATOLEST řádu servitů 

106. Zpravodaj Institutu pro křesťanskou kulturu     

Milí poutníci a přátelé servitů!

V těchto dnech slavnosti Všech svatých a památky všech zemřelých nemyslíme jenom na naše zemřelé, ale na všechny, kteří s námi byli na životní cestě a nyní spočinuli na jejím konci. Smrt není jenom konec života pozemského, ale jeho plnost. Je to jako narození do nekonečného světa Boží lásky, v kterou věříme a můžeme důvěřovat, protože náš Spasitel a Zachránce Ježíš Kristus vstal mrtvých. Náš pozemský život je omezen prostorem a časem. Jako dítě v těle matky se připravujeme na narození do nového neznámého světa. Co si s sebou vezmeme, jestliže je to ještě tak daleko? Můžeme říci, že pouze láska, kterou jsme milování nás udělá navždy šťastnými.

Na této cestě nejsme sami. Jsou tu naši rodiče, kterým děkujeme za život a kteří nás doprovázejí. I když zemřeli, zůstávají nám stále nablízku. Pak jsou tu přátelé a známí, učitelé a společenství věřících, svatí a andělé v nebi a zvláště náš bratr Ježíš Kristus, Boží syn, který nás vede do domu Otcova v nebi. Zůstaňme spojeni s ostatními, buďme vděčni, že nejsme sami na cestě a vždy můžeme zakoušet Boží lásku. Za to Vám děkuji, kteří jdete společnou cestou k našemu cíli.

                                                        Váš P. Gerhard M. Walder, OSM 

Dne 14. října 2019 byl na 214. generální kapitule bratří servitů znovu zvolen generálním převorem řádu P. Gottfried M. Wolf, OSM. Vyprošujeme požehnání od Pána a ochranu Panny Marie, aby mu pomáhala svojí přímluvou splnit úkoly spojené se službou během následujících šesti let.

 Připravujeme 

ADVENTNÍ DOBROČINNÝ BAZAR 

sv. Juliany Falconieri

Nové Syrovice 157, sídlo IKK 

neděle 1. prosinec 2019 (13 – 16 hod.)

sobota 14. prosinec 2019 (13 – 16 hod.)

Zprávy a kalendář

Nuntium et calendarium 

1. listopad – pátek – Slavnost Všech svatých vychází z historické události zasvěcení římského Pantheonu (původně pohanského chrámu všech olympských bohů) Panně Marii a všem svatým mučedníkům 13. května 609. Na křesťanském Východě se slavil společný svátek všech mučedníků již od 4. stol. Od 8. stol. se v Irsku a v Anglii, u Keltů a Franků začal slavit svátek Všech svatých (nejen mučedníků) 1. listopadu. Toto datum se ustálilo snad proto, že u Keltů začínal v tento den nový rok. Slavení svátku Všech svatých se brzy rozšířilo a v Římě se slaví pravidelně od 9. stol. Jde o společnou slavnost lidí, kteří již vstoupili do „nebe“, to znamená do stavu svrchovaného a konečného štěstí ve společenství s Bohem a se všemi, kteří jsou spojeni s Kristem, který svou smrtí a zmrtvýchvstáním nebe „otevřel“. Toto tajemství společenství se samotným Bohem překonává jakékoliv chápání a jakoukoliv představivost. Bible o tom mluví obrazně: život, světlo, pokoj, svatební hostina, víno, království, otcův dům, nebeský Jeruzalém, ráj: „Co oko nevidělo, co ucho neslyšelo, a nač člověk nikdy ani nepomyslil, to všechno Bůh připravil těm, kdo ho milují.“ (1Kor 2,9)

2. listopad – sobota – Památka všech zemřelých, lidově „Dušičky“, je vzpomínkou na zesnulé, kteří ještě nejsou dokonale připraveni ke vstupu do této skutečnosti a jsou ve fázi „očišťování“. Církev nazývá toto konečné očišťování „očistcem“. Modlitba za zemřelé patří k nejstarší křesťanské tradici a vzpomínka na mrtvé je součástí každé mše. Její veřejné slavení se objevuje po roce 998 ve francouzském benediktinském klášteře v Cluny. Od 11. do 13. století se památka rozšířila do dalších zemí a od 14. století zdomácněla v Římě. V tyto dny lidé častěji než  navštěvují hřbitovy a hroby svých zemřelých, zdobí je květy, věnci a svícemi, které jsou symbolem života, a modlí se za mrtvé.

21. listopad – čtvrtek – zasvěcení Panny Marie v Jeruzalémě

24. listopad – neděle – Slavnost Ježíše Krista Krále – konec církevního roku